Zrzavé královny na vyhlídce

Důvod ke vstávání byl Tonda a jeho malý/velký projekt Ginger Queens. V brzkých ranních nedělních hodinách se nás sešla celkem dvanáctičlenná parta a hned pro začátek jsme vyrazili vzhůru do kopce. Samozřejmě všichni jsme sportovci a takový kopec po ránu nás obvykle nezaskočí, nicméně není to taková pohoda, když s sebou máte fototechniku, rekvizity, kostýmy… a samozřejmě barokní křeslo.

Jakmile jsme se vyšplhali na předem důkladně vybranou vyhlídku kousek od Prahy,  ohromila nás krásná podívaná na místní  krajinu. Od té chvíle jsem tušila, že fotky, které tady vzniknou, budou epické. Využili jsme tedy ranního světla a pustili se do práce.

Na první fotografii jsme si dali za cíl vytvořit vlny z dlouhých barevných závojů, které poskytla Ivča. S Hankou jsme chvíli trénovaly mávání a vlnění, až jsme tomu nakonec přišly na kloub. Tonda fotil na delší čas, což ovlivnilo modelku, která musela držet bez pohnutí. Velký obdiv Máji, protože my jsme se klepali zimou zabalení v bundách, zatímco ona stála na scéně v tenkých šatech s holými rameny a byla jako socha.

Hned po Máji nám zapózoval Zlý hobit a znovu velký obdiv, protože na sobě měla také jen tenké šaty bez ramen. V téhle fázi jsme se s Hankou přiučily další užitečnou věc a to závoje do vzduchu. Po několika pokusech se nám podařilo, oč jsme se snažili, a signálem, že tomu tak je, byl Tondův významný pokřik: „A tohle je špica!“

Na vyhlídku jsme si přinesli barokní křesílko, které možná znáte z našeho ateliéru. Původní plán o levitaci bohužel neklapl, protože to nebylo technicky možné, nicméně Maruška a Mája, které na křesle zapózovaly, nám ukázaly, že i bez levitace, jde vytvořit energií nabitou fotku.

Na další scéně se fotografovalo zrzavé duo Mája a Maruška společně. V těsné blízkosti, jsme je usadili na výběžku a nechali je pózovat, což jim šlo skvěle. Každý fotograf má na focení jiné oko a o tom nás přesvědčil i postarší pán, který přišel na vyhlídku s vnuky a během fotografování nás vyzval, abychom mu uvolnili výhled a on si mohl vyfotit krajinu bez modelek. Osobně bych čekala pravý opak, ale tohle byl zarputilý krajinář, takže jsme rychle odfotili a odklidili se pánovi z výhledu.

Vzápětí, jak byla krajina vyfocena, jsme na místo X postavili Zlého hobita, aby nám ukázala, zda ohlídá celé údolí sama jen s mečem v ruce. Scénu jsme doplnili poletujícím peřím a všechny volné ruce se učily, jak házet peří tak, aby nepadalo po cuckách a letělo přesně tam, kam mělo. Větru neporučíš, ale Tonda měl situaci pod kontrolou a zorganizoval nás, abychom odvedli tu nejlepší práci. Práce s peřím nás bavila, takže jsme se k ní v závěru ještě vrátili.

Zábavné focení vzniklo v momentě, kdy jsme řešili, jak budeme fotit padající modelky. Podpěru nakonec obstaral Patrik, který se zapřel do země, ohnul záda a nechal modelky nalehnout na svoje bedra. Po pár pokusech jsme došli k fotce, kde pád vypadá uvěřitelně a už tedy zbývá jen odstranit Patrika ve Photoshopu.

Červená byla ten den na scéně velmi oblíbená barva a skvěle zafungovala i v další scéně, na které nám zapózovala Mája a také s mečem. V tomto případě šlo o více bojovné scény a výbornou dynamiku do fotografie přidal právě červený závoj, který vytvářel v podstatě tekoucí červenou řeku od modelky až k objektivu.

Práce se závoji nás ten den pohltila. A proto nám v něm zapózovala i Maruška, která nám připomněla, že se blíží Vánoce. Rozházené peří totiž z dálky vypadalo úplně jako sníh. Závěr focení jsme si zpestřili barevnými dýmovnicemi a celou běhací, máchací a zapalovací akci obstarala Hanka s Májou. Mimo jiné si potrénovaly schovávání pod kopcem a na mnoha fotkách nám vykukují zpoza jako surikaty.

Všichni jsme během dopoledne zmrzli a modelky obzvlášť, takže jsme po sobě uklidili velmi rychle a pelášili se ohřát do aut. Vzhledem k tomu, že nás ten den bavil, tak si Tonda chtěl odvézt z místa něco na památku a nezaujalo ho nic menšího než nohy ke starému šicímu stroji, které byly opřené o zídku u silnice. Bohužel, nevešly se! Zajímalo by mě, jestli to Tondovi bude vrtat hlavou a vydá se pro ně, aby je mohl zakomponovat do nějaké další unikátní fotografie.

Celý den, jsme měli zmrzlou, ale dobrou náladu. Hřálo nás nadšení a také horký čaj. Velké díky, patří modelkám, které nám statečně pózovaly i navzdory chladnému počasí a samozřejmě fotografovi, který vše vymyslel a zorganizoval. Bezvadné kostýmy a koruny nám připravila Ivča a pevné ruce pro držení světla poskytl Martin. Názory na postprocess a rady ohledně nafocení materiálu poskytl Vojta. Krásné líčení, na které odborným okem dohlížela a opravovala, obstarala Lucka. My ostatní jsme pomáhali s čím to šlo a užívali si skvělé focení.

Velké díky všem, úsilí za ty výsledky rozhodně stálo!