Lektoři

Jsem sportovní a eventový fotograf, kterého baví zachycovat emoce, pohyb a atmosféru jedinečných okamžiků. Fotím hlavně sport a outdoor, kde je potřeba rychle reagovat a vnímat dění kolem sebe. Zkušenosti jsem získal mimo jiné v mediálním týmu ODM 2025 Českého olympijského výboru i při fotografování závodů FIS a ICF. Mimo fotografie se věnuji také videomakingu.

Ve volném čase trávím čas v horách, na lyžích nebo na kole a zajímám se také o technické zákulisí lyžařských areálů. Sám jsem absolvoval tábory Ateliéru v Továrně a dnes chci své zkušenosti a nadšení pro fotografii předávat dalším mladým tvůrcům.

„Fotku dělají stíny…“
Jarda je fotograf, který v obraze hledá příběh, emoci a opravdovost. 
Intenzivněji se věnuje fotografii od roku 2014, v počátcích to byla hlavně reportáž z historických akcí, které se věnuje stále. Ovšem velkou radost mu přináší i stylizovaná portrétní fotka, kde si rád hraje se světlem, stíny, rád kreativně experimentuje, aby jeho práce vybočovala z průměru. S oblibou hledá jiné úhly pohledu a přijímá výzvy – radši déle experimentuje a ladí scénu, než aby užil AI.

Jana Plavec vystudovala Fotoacademii v Amsterdamu se zaměřením na dokumentární fotografii, absolvovala ji s projektem o sídlišti Chanov v okrese Most. Dlouhodobě se věnuje tématu minorit, lidí žijících na okraji společnosti nebo jinak znevýhodněných jedinců a skupin. Zajímá ji vztah mezi člověkem a jeho prostředím, ať už přirozeným, či vynuceným. Dokumentovala například uprchlickou krizi v Evropě, vyloučené lokality nebo život žen bez domova. Spolupracuje s českými i zahraničními médii a má za sebou několik fotografických výstav doma i v cizině. V roce 2023 dostala cenu UNHCR v soutěži Czech Press Photo za dokumentování života ukrajinských pěstounských rodin v České republice.

Lucka původně vystudovala architekturu, ale její srdce ji táhlo k fotografii. A tak si splnila sen a stala se profesionální fotografkou. Nejvíc ji baví zachycovat příběhy a emoce – ať už ve street fotografii, reportážích nebo právě na svatbách, kde se prolíná radost, láska a jedinečné okamžiky. Foťák má skoro pořád v ruce a na sociálních sítích ji najdete jako Small lady with big camera. Její talent byl oceněn třeba druhým místem v soutěži Fotograf roku 2021, a její práce se dostala i na stránky prestižního Nikon kalendáře 2018.

Fotografie mě životem provází již 7 let. Během nich jsem vyzkoušela více žánrů, ale zakotvila jsem u kreativního portrétu, protože mi došlo, že největší radost mi přináší práce s lidmi. Zároveň ráda zachycuji emoce a vyprávím příběhy, protože to je za mě to, co snímku dodává hloubku a vdechne mu život.
V Ateliéru v továrně vedu dětský fotokroužek, kde dětem v pohodové atmosféře předávám znalosti, tipy a triky, jak se posouvat. Jsem energická osobnost a kromě fotografie se věnuji seberozvoji a sportu.

Fotografka uměleckých portrétů a rodiny, pocházející ze Zlína a žijící a působící v Praze. Na svých fotografiích se zaměřuje především na jemnou krásu žen a detaily, na jejich tajemství a kouzelný příběh plný barev, který si může každý divák domyslet podle vlastních pocitů a rozpoložení.
Fotografie jsou plné jemného světla a tichých emocí, které vyvolávají pocit, že nahlížíme do světa za hranicemi naší reality. V rámci svých projektů se nejčastěji soustředí na stylizované fotografie v ateliéru i exteriéru, používá při tom jednoduchých dekorací z naší přírody i ze složitější aranžované tvorby dalších šikovných tvůrců ze všech různých odvětví.

Roman Šimek je vášnivý fotograf, který od roku 2018 pomáhá lidem objevovat kouzlo fotografie. Specializuje se na pořádání kurzů zaměřených na fotografii zvířat v českých zoologických zahradách. Některé jeho kurzy jsou určeny i nadšencům, kteří k zachycování okamžiků používají mobilní telefony. Kromě kurzů se Roman věnuje zakázkové fotografii. Specializuje se na portrétní fotografii, fotografování realit a produktové foto. Jeho cílem je nejen vytvářet kvalitní snímky, ale také inspirovat ostatní a sdílet svou vášeň pro fotografování. Se svou tvorbou v oblasti fotografie zvířat dvakrát vyhrál soutěž Czech Nature Photo v kategorii „Zvířata v lidské péči“.

Jsem umělecká fotografka a lektorka. V roce 2017 jsem úspěšně absolvovala na umělecké konzervatoři v oboru „Výtvarná fotografie“. Fotografování je pro mě nejen práce, ale také způsob, jak objevovat svět, lidi a jejich příběhy. Věřím, že dobrý portrét je spojením techniky, estetiky a důvěry mezi fotografem a fotografovaným. Skrze objektiv hledám nejen krásu, ale i příběh a emoce. Dokážu se přizpůsobit i těm nejnáročnějším světelným podmínkám, a proto má v mém srdci zvláštní místo fotografování nočních portrétů. Ráda experimentuji a hledám nové způsoby, jak tvořit snímky, které v sobě nesou něco výjimečného. Vždy do své práce vkládám maximum a neustále se snažím posouvat své hranice.

Pavel Zábranský je portrétní a reklamní fotograf na volné noze. Fotografování není jeho hlavním zdrojem příjmu, a tak je pro něj fotografování stále více koníčkem a zábavou než prací. Nejvíce jsou známé jeho „glamour“ fotografie, ale má zkušenosti i jako reportážní a reklamní fotograf. Fotografuje téměř celý život, ale teprve v roce 2010 se začal focení opravdu úsilně věnovat. V posledních letech pořádá i vlastní kurzy a působí jako lektor fotografování.

Tina Levin se věnuje netradiční doméně zvané Dark art od roku 2015. Jako malá brala tajně otcův fotoaparát do ruky a učila se fotit. Při vyvolávání fotek v temné komoře se otec nestačil divit, když nacházel fotografické skvosty, jako bylo zátiší se staženou kůži z králíka nebo mrtvou slepicí. Po smrti otce se začala věnovat focení naplno.  Než se odvážila oslovit modelky na sociálních sítích a naskočit do rozjetého vlaku, fotila svou neteř Karolínku a dceru Amálku.

Vždy měla potřebu udělat svojí tvorbu jedinečnou a odlišnou od všeho jiného. Zpočátku byl její rozjezd katastrofa. Jelikož není darkartová fotografie pro každého, reakce byly smíšené. Od výsměchu, nepochopení jiných fotografů či doporučování pobytu na psychiatrii až k určité formě uznání.  Momentálně má silnou fanouškovskou základnu a negativní komentáře nevnímá kriticky, ale jako posun kupředu.

Fotograf, lektor. Milovník pejsků a přírody. Fotografování se věnuje od roku 2018, kdy si pořídil svého prvního pejska. Od té doby vyfotil stovky fotek na zakázku a jeho kurzy navštívilo již více než 600 účastníků. Michal se nevěnuje jen fotografii pejsků, fotí prakticky všechna zvířata, co se mu dostanou před objektiv. Když má čas, rád se věnuje také wildlife fotografii.

Natálie je studentka, která nám vyrostla z řad táborníků. Jejím největším koníčkem není nic jiného než fotografování. Fotí čtvrtým rokem a zaměřuje se především na fotografování portrétů a reportáží. Miluje práci s dětmi, ve které má bohaté zkušenosti. Na letní tábory jezdí jako asistentka již řadu let a už druhým rokem vede dětský fotografický kroužek u nás v ateliéru. Kromě focení ráda cestuje a hledá nové výzvy.

Edita Bízová je portrétní fotografka s fotoateliérem v Pardubicích a ve španělské Valencii. Její fotografie se objevují v zahraničních i českých časopisech. Edita vidí krásu v každé ženě a ví, jak ji zachytit na fotografiích, aby dámy vypadaly, jako hvězdy na titulkách časopisů.

Bibora přistupuje ke své tvorbě intuitivně. Hlavním tématem její tvorby je žena. Opakujícím se prvkem pak, přirodniny a voda. Má ráda pihy, vrásky a zvláštnosti. A to vše v desaturovaných barvách.
Skrz hledáček fotoaparátu se lidem dostane velmi blízko a to je to, co jí na fotce nejvíce baví.

Má za sebou řadu výstav v ČR (X-foto Gallery, Champagnerie..) i v zahraničí. Např. spoluúčast na výstavě v Teheránu, Paříži, NY. Spolupracuje s Italským vydavatelstvím na přebalech knih, prodává plakáty pro Desenio.
Její fotky jsou publikovány v českých i zahraničních periodikách. Občas píše výukové články pro Digitální foto magazín.

Michaela Caithamelová se soustředí na focením rodin, dětí, portrétů jak venku, tak v ateliéru v pražských Modřanech. Míša své fotografie významně ovlivňuje v post procesu a dodává svým fotkám malovaný Fine art nádech.

Antonín Lavrenčík je profesionální portrétní fotograf a lektor se sídlem v Praze. Úzce se specializuje na žánr portrétní fotografie. Výuce fotografie se věnuje od roku 2014. Klade důraz na praktickou a příkladnou stránku výuky. Pracuje s mládeží a vede letní dětské tábory. Má letité pedagogické zkušenosti. Působí ve vlastním „Ateliéru v továrně“ v pražských Modřanech.

Lucie je zkušená fotografka, která se specializuje na rodinnou a portrétní fotografii. Po absolvování rekvalifikačního kurzu reklamní fotografie si na Praze 4 otevřela svůj první fotoateliér.
V současnosti se rodinné fotografii věnuje intenzivně ve svém krásném a prostorném ateliéru v Popovičkách na okraji Prahy. Za svoji profesní kariéru má za sebou dvě fotografické výstavy, je autorkou charitativního kalendáře pro Domov Sue Ryder a spolupracovala s několika významnými společnostmi na jejich reklamních kampaních.

Fotografka, lektorka, autorka fotografických kurzů. Fotografování se věnuje od roku 2004. Momentálně šéfuje v časopisu Digitální foto, píše články o kreativním fotografování, vede fotoklub a pokračuje ve vlastní tvorbě. Nikdy se nemůže obejít bez pokusů, což je důvod proč se během posledních let stále více věnuje experimentálním technikám, zejména luminografii. Je uznávaná v české i světové lightpainterské komunitě a její malované světlem snímky pravidelně sklízejí ceny v celosvětových soutěžích.

24letý fotograf a učitel fotografie ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech představuje nový soubor portrétních fotografií, které dohromady tvoří jedinečné příběhy. Jak sám autor říká, je to reakce na současný stav české portrétní fotografie, která mu už přišla bez šťávy, zaměřená na technickou dokonalost a fotografie bez příběhu, kde modelky zapózují a diváci nedostanou z fotek přidanou hodnotu. Útočí na emoce, každodenní reálné příběhy a i ty vzdáleně reálné.

Jmenuji se Martin Vinař a po menší pauze, kde jsem se realizoval jako vytrvalostní sportovec, fotím bezmála 20 let. Mojí specialitou byl motosport, kdy jsem fotil pro přední české a zahraniční motoristické časopisy. Vydal jsem dvě knihy ENDURO MOTOCROSS 2006 a 2007 ještě pod jménem Martin Pichl. V poslední době jsem propadl portrétům, vlastním projektům a fotografování přírody. Z reportážní fotografie pak hledám nové úhly pohledu ve sportu a nevyhýbám se ani svatbám.