Po úvodním seznámení jsme se s lektorkou Veru vrhli na manuální režim fotoaparátu a na základy portrétu. Vysvětlili jsme si jakým způsobem je ideální komponovat lidi, že si máme dávat pozor na přílišný prostor nad hlavou a samozřejmě to nejdůležitější – jak na komunikaci s modelem/modelkou.

Následně jsme si všechny nově nabyté znalosti vyzkoušeli v praxi. Nejdříve si děti vylosovaly dvě emoce nebo duševní stavy, které měly za úkol znázornit za využití rekvizit v ateliéru. Jednalo se konkrétně o strach, závist, nechuť, zvědavost, naději a sebedůvěru. Že se dá čarovat i s obyčejnými věcmi jsme si také ukázali, když jsme vytáhli karty, zrcátko ale i krajkovou záclonu a jali se tvořit. Například s krajkou jsme si předvedli, co je a jak se chová tvrdé světlo, a že i to je v portrétu někdy chtěné.

Celá lekce se nesla ve znamení přátelské a uvolněné atmosféry, která pokračovala i na online hodině, jež následovala za 14 dní. Během ní Veru předala dětem zpětnou vazbu k práci z prezenční lekce ale i z domácího úkolu. Tématem práce na doma byl kreativní portrét a děti si s ním zvládly bravurně vyhrát.

Věříme, že se účastníci mají následující rok na co těšit a my se zase těšíme, co nám tahle parta ještě ukáže!

Děti se snažíme oslovit zajímavými fotografickými tématy a zapojit do focení herní prvky. Takovéto pojetí výuky děti zcela pohltí a motivuje. Během fotografování děti společně řeší „problémy“ a získávají nové zkušenosti. Děti v podstatě „mimochodem“ získávají nové znalosti a dovednosti. Nesedí v lavicích a nebiflují co je ISO, jak spolu souvisí čas a clona, co je zlatý střed a jiné. Na tyto aspekty fotografie poukazujeme v „terénu“. Děti se učí v praxi hrou.

Důležitým aspektem je, že tento způsob vzdělávání děti baví. Děti se do kroužku těší nejen na samotnou akci, ale i na své nové kamarády. Klademe důraz na týmovou práci a děti se tak učí zejména důležité dovednosti a to je komunikace.