Na únorové hodině jsme se s dětmi pustili do teorie i praxe dlouhé expozice. 

Nejdříve jsme si řekli něco málo k teorii – jaké existují žánry a jaká nastavení se u nich typicky používají. Lektorka Veru účastníkům také představila speciální „trik“ a to panning neboli švenkování. Jedná se o zachycení objektu v pohybu tak, aby on byl ostrý a pozadí za ním rozmazané.

Následně si děti již šly vyzkoušet, jak udělat, aby jim byl vidět obličej i přes jejich ruce či jak se přímo proměnit v ducha. Během procesu tvorby si zároveň v praxi mohly ověřit, jak různé barvy odráží nebo pohlcují světlo. Tedy, že bílý svetr na fotkách je při stejné délce expozice mnohem výraznější než třeba černé kalhoty.

Za domácí úkol měly vlastní experimentování s dlouhým časem. I volba žánru byla na nich a dala jim tak dostatečný prostor pro kreativitu.

Práce s dlouhou expozicí je činnost, která vyžaduje značnou míru trpělivosti i píle a my dětem přejeme, aby jí měly co nejvíce a nebály se experimentovat. ☺️

Děti se snažíme oslovit zajímavými fotografickými tématy a zapojit do focení herní prvky. Takovéto pojetí výuky děti zcela pohltí a motivuje. Během fotografování děti společně řeší „problémy“ a získávají nové zkušenosti. Děti v podstatě „mimochodem“ získávají nové znalosti a dovednosti. Nesedí v lavicích a nebiflují co je ISO, jak spolu souvisí čas a clona, co je zlatý střed a jiné. Na tyto aspekty fotografie poukazujeme v „terénu“. Děti se učí v praxi hrou.

Důležitým aspektem je, že tento způsob vzdělávání děti baví. Děti se do kroužku těší nejen na samotnou akci, ale i na své nové kamarády. Klademe důraz na týmovou práci a děti se tak učí zejména důležité dovednosti a to je komunikace.